January 2015

Mám chuť tě zabít. Na výběr není.

27. january 2015 at 23:02 | hellboy |  Témata


Občas má takový nálady každý. Když už nás někdo naštve, pomlouvá nebo ti ničí život, dostaneš na výběr buď se prostě ''řízneš'' do ruky nebo dostaneš tu osobu chuť zabít, což je více pravděpodobný. Tenhle článek je mím dalším každodenním tématem..

A je to tady, článek a dokonce i téma který mi prostě sedí a chci ho napsat. Pokusím se tu rozebrat některé mé zvraty v životě, kdy jsem prostě NEMĚLA NA VÝBĚR.
Mám v životě dost lidí co mě štvali nebo nějak prostě srali svojí přítomností a bezrespektu se ke mně chovali jako zvířata. Přišli mi v tý době jako bych byla na lovu a oni byli tou kořistí a jejich hlavy jsem si přála pověsený doma na zdi. No idea každého nepřítele.
Na výběr moc nebylo, protože se našlo jen minimum lidí, kteří stáli za mnou jako podpora v životě. Škoda, že jen stačila malá hádka a oni se rozutekli jako psi. Špinavý psi. Asi to nebyli zrovna ti pravý. Vždycky mám ty chutě je zabít, ne zrovna tak doslovně, ale udělat férovou nabídku co jim žádnej jinej nedá. Ničit a mučit pomalu, než se nepřilezou a dobrovolně se neomluví za to, že se mnou jednali jako s kusem odhozenýho burga v koši. Je to fakt zoufalost, nebo ze mně mluví zkušenosti, že mám po boku jen dvě osoby s kterýma můžu upřímně hledět na zdi poražených hlav nepřátel. Vím, že jsem teď trochu naivní a dost věcí si jen namlouvám, ale mělo by se na svět hledět trochu jinýma očima. Kdyby jsme mohli vidět svět na dvě půlky. ZVĚŘ a LOVEC. Já bych byla mezi lovcema a snažila bych se tam zůstat co nejdýl. ( Né nejsem egoista, ale mám odpor k těm zvěřím co ničí lidem životy )
Asi teď nemám náladu to nějak řešit, mrazí mě jen když si vzpomenu na ty časy, když jsem byla ta zvěř. Nechci vám tu nějak vrejvat do hlavy, ale zkuste si nenechat srát na hlavy a něco s tím udělejte. Jen malá obrana z tebe udělá LOVCE.